stavarna.com :: Mladí čeští stavaři a geodeti na praxi v Irsku (18.08.2022 - 07:04)

Mladí čeští stavaři a geodeti na praxi v Irsku

Projekty Erasmus+ a ErasmusPro - praxe studentů a absolventů naší školy v zahraničí 2021-2022

 

Projekt Erasmus+ 2019-1-CZ01-KA102-060989 přinesl škole z fondů EU 41 612 EUR na cestovní, pobytové a organizační náklady spojené s praxí studentů.  

Po dvouleté pauze vynucené covidem se naši studenti vydali na zahraniční stáže s Erasmem.  

Evropský grant z projektu praxí pro studenty odborných škol Erasmus+ schválený pro rok 2019/2020 bylo možné uskutečnit až v tomto školním roce. Loni v říjnu tak strávilo 12 našich studentek a studentů oboru Stavebnictví dva týdny ve stavebních firmách v irském městě Mallow a na tříměsíční stáž do severoirského Belfastu odletěli loni v létě 3 čerství absolventi školy. A dva týdny v květnu 2022 uskutečnila svou praxi ve slovinském Mariboru další, tentokrát 16tičlenná skupina budoucích stavařů a geodetů. 

Projekt 2019-1-CZ01-KA102-060989 „Mladí čeští stavaři a geodeti na praxi v Irsku" se uskutečnil v Irsku jen zčásti. Kvůli Brexitu je dnes Irsko nejžádanější anglicky mluvící zemí a je zavalené žádostmi o stáže z celé Evropy, takže spolupráce s tamní agenturou nebyla ideální. Proto jsme se obrátili na již osvědčeného partnera, agenturu ZNI z Mariboru, jejíž pracovnice dokázaly zorganizovat naši praxi takřka na poslední chvíli a zejména, najít umístění i pro naše studenty oboru Geodézie, kteří vyjeli na stáž do zahraničí vůbec poprvé. 

A právě geodeti si praxi v malých firmách velmi pochvalovali. „Jsme jim vděční za to, že se nám tak věnovali, že nás tam zaučili, oni by jinak tu práci, kterou jsme měli udělat my, zvládli sami za mnohem kratší dobu. Fakt jsme se tam od nich moc naučili", řekl Tomáš z S3G o práci ve firmě, která kvůli covidu málem zanikla. 

Největší slovinská developerská firma Pomgrad naopak vzkvétá a v ní našlo dočasně práci 5 našich stážistů. A poznali, že ke stavařině patří také spousta počítání, měření, plánování, nakupování materiálu, logistika, kalkulace nákladů, vyplňování tabulek a vůbec kancelářské práce. 

Ale i v menších firmách měli naši studenti zajímavou práci, při výstavbě rodinných domů i opravě historických památek. V malém stavebnictví p. Žuly se kluci dost nadřeli, ale poznali ze stavby domu vše - od základů až po střechu, zhodnotil přínos praxe student S3B Jindra.  

Jedna firma pracuje na rekonstrukci staré městské knihovny přímo v historickém centru města. „Můj mentor mi všechno vysvětlil a seznámil s technikami, o kterých jsem nikdy neslyšel", ocenil zase Adam z S3A. 

Se stavebními materiály přátelskými k přírodě, inovativními postupy a trvale udržitelným přístupem ke stavebním procesům podle přísných německých norem se seznámili studenti ve firmě Premius. 

Kromě samotné praxe je pro stážisty programu Erasmus+ přínosem i to, že se ocitnou v cizí zemi a musí se adaptovat na místní kulturu, zvyklosti i jazyk. A moc je za to chválím. Byli otevření, zvídaví, přizpůsobiví a naučili se být i dostatečně suverénní a samostatní. A byli i zodpovědní a disciplinovaní, nikde nikdo nic neprovedl. Myslím, že se nebudou bát usilovat o práci či studium v cizině nebo pracovat pro zahraniční firmy u nás.  

Maribor je zhruba stejně velký jako Č. Budějovice, má druhou největší univerzitu v zemi se studenty z celého světa a významnou strojírenskou a stavební výrobu. A hned za městem se krajina zvedá a jižní svahy jsou porostlé vinicemi. Maribor se pyšní nejstarším vinným keřem na světě, údajně více než 400 let starým. Je to město s mnoha českými souvislostmi - ulice jsou tu pojmenovány třeba po Smetanovi, Dvořákovi nebo Tyršovi, pro architektonické fajnšmekry je tu několik „šumných" stop, zdejší tenisový klub se jmenuje Branik a cvičí tu i Sokolové. Se zdejšími firmami a vzdělávacími institucemi udržuje kontakty i budějovická strojárna, ČAG a Jihočeská univerzita. Mariborská stavební průmyslovka si malou výstavou ve foyeru školy připomíná 150. výročí narození slovinského architekta J. Plečnika, jenž se významně zapsal do dějin architektury Prahy. Město se snaží být co nejvíc ekologické, hodně se tu klade důraz na třídění odpadu, jezdí tu sdílená kola a snad každá ulice a chodník má pruh pro cyklisty. 

A celkové hodnocení z pohledu studentů? „Jsem moc rád, že jsem se tohoto programu zúčastnil. Naučil jsem se hodně a zlepšil se v angličtině. A vůbec, měli jsme se báječně. Doufám, že v budoucnu budou další takové příležitosti", shrnuli to za všechny Lukáš z S2C a Aneta z S3B. „A jedl jsem tam nejlepší zmrzlinu a největší pizzu v životě", zakončil hodnocení Honza z S2A

O projektu a stáži v Mallow informovala i lokální média:

Jihočeská televize

O naší praxi v Mariboru informoval

Českobudějivický deník

Nejlepší zpráva nakonec: Díky získané akreditaci v programu Erasmus+ má naše škola zajištěné nejen podobné stáže pro studenty na 5 let dopředu, ale také vzdělávání učitelů - job shadowing/stínování, účast učitelů odborných předmětů na konferencích a výuku angličtiny v zahraničí. A nejbližší zahraniční akce s Erasmem se chystá právě teď: v létě se další skupina studentů chystá na praxi do lotyšské Rigy.       

 

Níže si můžete přečíst příspěvky našich studentů, kteří v nich líčí své zážitky, zkušenosti a dojmy z praxe v Irsku a Severním Irsku.

Jakub S.:

Pracoval jsem ve firmě Green Rock Home Construction, která se zabývá jak rekonstrukcemi, tak i výstavbou nových domů. První den si pro nás na vlakové nádraží v Corku přijel Majitel společnosti Kamil, byl stejně jako všichni zaměstnanci polské národnosti. První den jsme si prošli obě naše pracoviště, na kterých jsme následujících 14 dní pracovali. Jelikož jedno z nich byla novostavba a v druhém případě se jednalo o rekonstrukci domu, byla naše práce opravdu různorodá. Od druhého nás vyzvedával náš kolega Andrej ve městě Mallow, kde jsme bydleli a do práce jsme jeli s ním. Naší prací bylo například malování, přípravné práce, štukování, pomáhali jsme s ukládáním nosníků a občas jsme i poklidili na staveništi. Všichni v naší firmě byli neskutečně přátelští a ohleduplní. S prací jsem byl opravdu spokojen. O víkendech jsme navíc jezdili na zajímavé výlety po Irsku.

Milan B.: 

Pracoval jsem ve firmě CFF Lisgriffin (Crafted fitted furniture). Firma se zabývá vyráběním nábytku, kuchyní a různých výrobků ze dřeva. Jednotlivé prvky (dveře, šuplíky, ...) si buď vyrobí, nebo je objednají, poté je smontují a odváží do domácností. První týden jsem pracoval ve výrobní hale a pomáhal jsem jim s uklízením, třízením dobrých a špatných materiálů, dovážením hotových výrobků na místo určení, objednáváním nových materiálů a připravování různých dílů k montáži. Druhý týden jsem byl přesunut do designové kanceláře, kde jsem pomáhal s papírováním a také jsem si vyzkoušel nadesignovat svoji vlastní kuchyň, kterou se mnou designérka zkonzultovala.

Erika P.:

Můj den ve firmě Crafted Fitted Furniture začínal první týden v 9:00 ve workshopu nedaleko města Lisgriffin, kam nás vždy dovezl a v 16:00 odvezl zpět do města Mallow řidič. Ve workshopu firmy jsem měla možnost vidět a porozumět přímé výrobě a montáži nábytku na míru, kterou firma zpracovávala podle výkresů svých projektantů. Také jsem měla možnost zapojit se do objednávek dílů nábytků od jiných dodavatelů a nahlédnout do celkových cen nákladů a konečných cen pro zákazníka.  Druhý týden ve firmě Crafted Fitted Furniture začínal v 10:00 v showroomu přímo v centru města Mallow. Zde jsme byli přítomni na několika schůzkách projektantů s klienty, kde se prezentovali verze kuchyní na míru a řešili se podrobné detaily a požadavky zákazníků. V showroomu jsme se potkávali s projektantkou z Bosny a Hercegoviny, která nám popisovala rozdíly mezi kuchyněmi, které projektuje v Irsku a které projektovala v minulosti v jiných zemích. Poslední den jsme měli za úkol navrhnout vlastní kuchyň do prázdného půdorysu a na konci dne jsme je prezentovali.  Celkově hodnotím praxi v této firmě jako velice přínosnou a inspirativní. Prostředí firmy bylo vždy příjemné a lidé na obou místech moc milí a chápaví.

Šimon A.

Firma, ve které jsem pracoval, se zabývá stavěním domů, nebo rekonstrukci starých staveb. První den v úterý jsme v bytovce rozebírali arkýře, druhý den jsme zadělávali v domě tepelnou izolaci do krovu. Ve čtvrtek jsem opustil Mallow a jel s jedním z pracovníků zkontrolovat komín, zda není ucpaný a poté odvést věci z hotové stavby, které tam už nebyly potřeba. V pátek jsme tepelnou izolaci polepili parotěsnou fólií zdi, které jsme pokryli sádrokartonovými deskami. Další týden jsem v pondělí s jedním kolegou pokračoval v sádrokartonování krovu, v tom se po pondělí pokračovalo až ve čtvrtek, kvůli absenci pracovníka. V úterý se rozbíjel komín do úrovně takový, aby se dala přes něj rozšířit střecha. Středeční ráno jsme zjišťovali, jaké tašky jsou na této střeše, aby se objednali úplně stejné, jelikož jsme neměli dostatek na pokrytí střechy na místě, kde býval komín. Ve čtvrtek jsme dosádrokartónovali dvě největší místnosti v krovu a rozloučili s pracovníky. Se vším, s čím jsem se potkal, už jsem nějakou zkušenost měl, ale lze říct, že jsem se v tom hodně zlepšil. 

František V.:

Jsme ve firmě Fitzgerald Construction, která je spíše menší velikosti, zabýváme se všemi možnými stavebními pracemi, první den jsme demontovali balkóny na činžovním domě a nosili betonové cihly. Druhý den jsme jeli na jinou stavbu, kde se dělá rekonstrukce domu a náplní naší práce bylo zaizolovat podkroví minerální vatou. Následující den se nesl ve stejném duchu, dokud práce nebyla hotova. Čtvrtý den začal tím, že jsme šli oblepovat parotěs lepicí páskou a zaklopili celý krov sádrokartonem. O víkendu jsme se byli podívat na Mizen Head, což byla nádherná soustava mnoha útesů na pobřeží Atlantického oceánu. Když přišlo pondělní ráno, šli jsme opět do práce a náplní dne byla demolice části nevyužívaného komína, v úterý jsme tuto úlohu dokončili a ve středu jsme se již mohli posunout dále, tedy na zacelení střechy nad zbytkem komína. Probíhalo to ve stylu dozdění sklonu komína, doplnění chybějícího kusu krokve, prišpendlením fólie a položením střešní krytiny. Ve čtvrtek bylo naším úkolem dokončit již zmíněné sádrokartony, což se nám úspěšně povedlo, rozloučili jsme se se skvělým pracovním kolektivem a jeli za hostitelskými rodinami. Na pátek byl naplánován výlet do hlavního města, Dublinu, který byl velmi podařený, chodili jsme po městě a pozorovali místní architekturu a památky. V sobotu jsme si mohli trochu pospat a okolo desáté hodiny dopolední jsme vyrazili do krásného národního parku. No a v neděli jsme již v pět hodin ráno odjížděli po rozloučení s rodinami na Dublinské letiště a následně letěli zpět do České republiky. Pobyt celkově hodnotím velmi kladně, a i když se to nedá popsat slovy, dalo mi to spoustu zážitků, zkušeností, vědomostí a v neposlední řadě pohled na život a práci v jiné zemi. 

Martina L.:  

Měla jsem možnost pracovat ve firmě Greenrock home Construction, která se zaměřuje na renovaci a výstavbu nových budov. Během dvou týdnů jsem navštívila dvě stavby, kde jsem si vyzkoušela nejrůznější stavební práce (např. malování, lepení sádrokartonových desek, lepení izolací, štukatérské práce a mnoho dalších) 
Celou dobu se o mě staral šéf firmy, vysvětloval mi postupy práce a radil mi, když mi nebylo něco jasné. I přesto, že jsem se ze začátku bála jako holka pracovat na stavbě, za velmi krátký čas jsem zjistila, že mé obavy byly zbytečné. Praxe jsem si velmi užila a doufám, že v budoucnu budu mít možnost znovu vycestovat s programem Erasmus. 

Adriana A.:

Na dvoutýdenní stáži v Irsku jsem pracovala ve firmě Castle Landscapes, která sídlila ve městě Mallow, kde jsme bydleli s ostatními studenty z naší školy.   

Zprvu jsem pracovala se svými dvěmi spolužačkami, Lenkou a Luckou a ke konci prvního týdne se k nám přidala spolužačka Niky, kterou k nám Tara přiřadila později. Všechny jsme byly štěstím bez sebe, že nemusíme být samy a mohly jsme si navzájem pomáhat.  

Každé ráno jsme začínaly snídaní v 7:10 a scházely jsme se v 7:45 před chatou u nás ve městě. V ten samý čas si pro nás přijel buď kolega z práce nebo náš šéf Kieran. Pracovali jsme hlavně v Corku na poměrně dost zanedbané zahradě, kterou jsme po dvou týdnech proměnili na hezké místo. Převážně jsme trhali plevel, házeli větve do drtičky, shrabávali posekanou trávu, čistili traktor a natírali jej apod.  

Trošku mě mrzí, že jsme neměly možnost podívat se na stavbu v zahraničí a nevyzkoušely si stavařinu v praxi, ale na jednu stranu jsme si užily s holkami na pracovišti spoustu legrace s našimi kolegy, kteří byli velmi milý stejně jako naše hostitelská rodina a Tara.    

Karel N.:

Můj den v rámci Erasmus+ ve firmě Nortwood construction vypadal takto: ráno jsem musel vstávat poměrně brzo, abych stihl vlak, kterým jsem měl jet do Corku. Měl jsem obrovskou výhodu, že jsem měl nádraží poměrně blízko a nemusel jsem si nijak zařizovat odvoz na nádraží. Po asi půlhodinové cestě vlakem na mě vždy čekal pracovník, který s námi pracoval, aby mě odvezl na vybrané staveniště, kde mi vedoucí zadal pokyny, které musím během dne udělat. Jelikož nechtěli, abych se nějak zranil, tak mi zadávali poměrně jednoduché úkoly. Mezi úkoly patřilo např. čištění spár, pomoc s natíráním, práce na lešení a občasné uklízení. Nejvíce mě ovšem těšilo, že jsem si nemusel dělat obědy, protože mě kolegové na mě vždy pozvali. Po práci jsem většinou jel hned vlakem domu, abych se mohl navečeřet a poté objevovat městečko Mallow v noci. V rodině se mi velice líbilo, protože paní byla na mě velice milá a dávala mi výborná jídla. Tento pracovní pobyt s Erasmem jsem si velice užil a kdyby byla kdykoliv příležitost, tak bych neváhal a jel s nimi znovu.

Lenka J.:

Naše dvoutýdenní praxe začala v neděli 3.10. Autobusem jsme jeli na letiště do Vídně a odtud jsme letěli do Dublinu. Z Dublinu nás čekala ještě tří hodinová cesta do malého města Mallow, kde jsme byli ubytováni v rodinách.   

V pondělí jsme měli celodenní bezpečnostní kurz, na jehož konci jsme museli absolvovat test, bez kterého bychom nemohli v Irsku pracovat.   

Pracovala jsem ještě se třemi spolužačkami ve firmě Castle Landscapes, která se zabývá zahradní architekturou a úpravou terénu. První dva dny nás náš kolega Keith vozil do Corku, druhého největšího města Irska. Naše práce spočívala v hrabání listí a trávy a podávání větví do drtičky. Ve čtvrtek a pátek jsme zůstaly v Mallow s naším šéfem Kiernanem a za úkol jsme měly čištění a natírání traktoru. Druhý týden v pondělí jsme na zahradě nedaleko Mallow sázely květiny. Zbylé tři dny jsme jezdily opět do Corku, kde nás čekala stejná práce jako předchozí týden.  

Na první neděli jsme měli naplánovaný výlet na Mizen Head - nejjižnější bod Irska. Další týden v pátek jsme jeli na výlet do Dublinu a v sobotu do národního parku Killarney.  

Celkově se mi praxe líbila. Měly jsme úžasnou rodinu a skvělou příležitost zlepšit se v angličtině. Na druhou stranu jsem čekala práci víc v mém oboru. Určitě bych ale s Erasmem ráda v budoucnu vycestovala zas, klidně i na delší dobu.  

Lucie M.:

Během praxe v Irsku jsem pracovala společně s dalšími spolužačkami ve firmě Castle Landscapes. Tato firma se zabývá návrhem, úpravou a údržbou zahradních ploch. Řeší projekty zaměřené například na pokládku trávníku, výstavbu teras, pergol, altánů, oplocení a chodníků, ale také zahradní design, dodávání a sázení rostlin a stromů, budování vodních ploch a prvků apod.   

Pracovali jsme hlavě městě Cork, do které ho nás odvážel náš kolega z práce. Náplní naší práce byly převážně pomocné práce. Například jsme trhali plevel, shrabávali posekanou trávu nebo podávali větve do drtičky. Také jsme čistili traktor, který jsme následně také natírali novou barvou.  

Bydlela jsem se svou spolužačkou u velmi milé rodiny, se kterou jsme se snažili každý večer povídat a dozvědět se o nich něco nového.   

Také se mi velmi líbily výlety, které pro nás byly připravené o víkendech. První víkend jsme navštívili Mizen head, útesy na jihozápadním pobřeží Irska. Druhý víkend jsme pak navštívili město Killarney a stejnojmenný národní park, Killarney National Park.  

Největším přínosem pro mě bylo, že jsem si mohla vyzkoušet své znalosti angličtiny a popovídat si s rodilým mluvčím. Praxe mi také pomohla se více osamostatnit, a když bude příležitost se zúčastnit podobné akce, ráda do toho zase půjdu.  

Veronika Votíková

Díky programu Erasmus+, který spolupracuje s naší školou, jsem po maturitě vyrazila se svými spolužáky Markem Štěpánkem a Katkou Kuberovou na tříměsíční pracovní stáž do Severního Irska sbírat nové kontakty, posilovat jazykové dovednosti a především získávat zkušenosti z oboru. Ráda bych vám, spolu s nimi, tento projekt představila a přiblížila jak probíhá i přesto, že je covidová situace stále aktuální a neupadající. 

S Katkou a Markem jsme plánovali čtrnáctidenní stáž, organizovanou taktéž Erasmem+, již minulé léto, to však nebylo realizovatelné, z důvodu striktně omezeného cestování i jiných protiepidemických opatření. O to větší radost jsme měli, když nám pan učitel Mužík, koordinátor projektu oznámil, že se letos stáž bude moci uskutečnit. 

Když jsme v polovině června do Belfastu dorazili, covid byl držen pod kontrolou, ale i přesto jsme podstoupili preventivní popříletovou karanténu. Po těchto deseti dnech jsem nastoupila do kanceláře, další týden se ke mně přidala Katka a po pár dnech i Marek. V této posloupnosti totiž proběhly naše přílety. První měsíc jsme ve zmíněné kanceláři pracovali všichni společně. Vytvářeli jsme vizualizace rodinných domů a seznamovali se s tamějšími konstrukčními metodami. Poté jsme já a Marek začali spolupracovat s místním architektem Markem Hackettem, kterému jsme pomáhali na projektu York Street Interchange. Mentor nás uvedl do běhu již zahájeného projektu a my jsme do konce naší stáže pracovali na digitálním modelu města, s důrazem právě na nové městské dálnice a budoucí bytové a kancelářské budovy. Výsledkem byla vizualizace stavby v jednotlivých krocích. Katka mezitím denně navštěvovala staveniště firmy Sean McCloskey Contractors, kde kontrolovala dělníky při práci, pomáhala při zdění na maltu a využívala svých geodetických schopností při měření pomocí nivelačního stroje a vytyčovacích latí. 

Práce ale nebyla jedinou náplní našeho času. Během stáže jsme poznali studenty z různých koutů České republiky, ale i Itálie, Švýcarska a Německa, kteří do Belfastu přijeli za stejným účelem jako my, tedy sbírat pracovní zkušenosti. S nimi jsme procestovali hlavní turistická i méně turistická místa po celém Severním Irsku. Navštívili jsme lokace, kde se natáčely scény seriálu Game of Thrones, vylezli na nejvyšší horu v zemi, prošli celý Dublin nebo jen poseděli v podniku s místním vyhlášeným pivem. 

Po třech měsících jsme se vrátili do České republiky nejen s novými zkušenostmi a kontakty, a rovnou jsme nastoupili na vysoké školy tyto nové dovednosti naplno uplatňovat. Všem bychom přáli zažít podobné dobrodružství, jako probíhalo pro nás právě v Belfastu. Kam tedy vyrazíme studovat příště? 

Marek Štěpánek

Moji hlavní pracovní naplní v rámci této stáže bylo vytvořit 3D model a vizualizace městské části Belfastu, ve které se řeší urbanismus města a propojení centra města s okolím. Spolupracovali jsme s architektem Markem Hackettem, který spolupracuje s neziskovou organizaci Ashton Community Trust.  

Projekt vznikl kvůli nevhodně umístěné hlavní trase v centru Belfastu, která se postavila v 70. letech, ale nikdy nebyla úplně domyšlena, ani dokončena. Výstavba této silnice/hlavní trasy způsobila mnoho starostí místním obyvatelům - odstřihnutí centra Belfastu od zbytku města, demolice rodinných domů, nadměrný hluk v okolí silnice apod. Společnost Ashton Community Trust se ve spolupráci s Markem Hackettem snaží přijít s ideálním řešením, jak tuto nepříjemnou situaci vyřešit. 

Na začátku, když jsme se měli s projektem seznámit, nás pan architekt Hackett vzal na procházku po městě a povyprávěl nám o historii, kultuře, sporech a problematice urbanismu v Belfastu. Poté nás zavedl na místo, které bychom měli řešit a uvedl nás do situace a vše jasně vysvětlil. 

Když už jsme věděli všechny souvislosti, pustili jsme se do práce a začali pracovat za pomoci skic a výkresů, které nám pan Hackett dával k dispozici, na modelu v ArchiCadu. Model obsahoval budovy, chodníky, silnice, parky, stromy, řeku apod... Modelovali jsme velké území, takže nám to dalo hodně práce, ale díky zkušenostem ze střední školy to šlo hladce. Když jsme konečně měli hotový celý model, přišla na řadu vizualizace. Na schůzi s panem Hackettem jsme vybrali určité pohledy na model/město, které jsme poté právě za pomoci Lumionu upravili a vytvořili tak reálnější vizualizace, které mají za úkol pomoct přiblížit možné řešení tohoto problému širší veřejnosti.  

Práce s panem Hackettem byla velice zajímavá a inspirativní a přiblížilo mi to, jak architekt přemýšlí, s čím vším musí při návrhu počítat a celkově jsem získal nový pohled na problematiku urbanismu měst. 

Katka Kuberová:

Představovali jste si někdy, jak se přestěhujete do jiné země? Za mě, odpověď zní ano. A proč si to nezkusit již v útlém věku? Já takto vyrazila na svoji druhou stáž s Erasmem, a to rovnou na 3 měsíce do Belfastu. 
Ale nejdříve, než Vám povím, jaké to vlastně bylo, musím Vám říct, co jsem v Severním Irsku ve skutečnosti dělala. Poté, co jsem se ubytovala a strávila 10 dní v pokoji poblíž centra města (kvůli Covid karanténě), jsem mohla vyrazit do světa, tudíž do práce.

Báli byste se, že zde v práci, v Irsku, v jiné zemi budou lidé namyšlení či neochotni pomoct? Tak to zde v Belfastu nezažijete. Lidé, kteří tu žijí, jsou vždy připraveni pomoct, jako kdyby se pro to narodili. A právě tak i stavaři v mé práci. 
Pracovala jsem pro menší stavební firmu, která je zaměřena na zdění zdí na maltu. Nejen, že jsem viděla, jak se zde typicky staví domy, ale také jsem si to na nějakou dobu zkusila, jaké to je, být dělníkem. Ano, byla to pravdu dřina, zvláště pro slečnu, ale narovinu, teď si budu dělníků na stavbě vážit o to více, protože vím, jaké to je, pracovat rukama od rána do večera. 
A abychom se dostali k tomu hlavnímu, musím Vám také říct, že jsem zde poznala nespočet úžasných přátel. Například kamarádku z Indonésie, která zde studuje již dva roky nebo třeba kámoše že Skotska, který zde pracuje. 
Nyní se dozvíme to hlavní, a to, jak jsem si to užila. Na to jde odpovědět jen jedním slovem. Náramně. Zadarmo jsem si zkusila žít v jiné zemi, tudíž zlepšení jazyka, kterým zde lidé mluví, bylo samozřejmostí, a ještě jsem se přiučila něco v mém oboru. Pokud Vám někdy někdo tuto možnost nabídne, tak neváhejte ani na chvíli, a už vůbec se ničeho nebojte. Vždy to dobře dopadne. 

 

Fotografie našich žáků